Norisring není permanentní závodní tratí. Jedná se prostě o ohromnou vybetonovanou plochu, kterou si u Norimberka vybudovali nacisté pro své velkolepé anuální přehlídky. Za to, že se na tomto místě, které po válce bylo územím US-Army, závodí, vděčíme velmi agilnímu místnímu klubu nadšenců MCN (Motorsport Club Nürnberg). Už od konce 40. let si zde od okupantů vydobyli povolení pořádat závody motorek a aut. Podnik se vyvinul v jeden z nejlepších v Německu – díky oblibě o prominentů se mu dokonce přezdívalo „Německé Monako“. Vím že je lehké, zatracovat přítomnost sloganem „dřív bylo všechno lepší“. Když ale proberu albumy fotek a své vzpomínky na 40 let návštěv Norisringu, tak mě právě to napadá. Prostě nějak nenacházím nic, co by letos na Norisringu bylo lepší, než roku 1986…

Při první návštěvě Norisringu 28. června 1986 (vstupenka stála 20,- DM) jsem se „propracoval“ do jednoho z věžáků nad vlásenkou Grundigkehre, které odnepaměti slouží jako „lágry“. Tak mohl vzniknout tento velkolepý snímek, kde v závodě Mistrovství světa prototypů (!) vede Stuck před Ludwigem, Wollekem, Cheeverem, Warwickem, Boutsenem, Brunem, Schlesserem, Konradem, Weawerem, Jelinskim, Giacomellim a Winterem. Co jméno, to legenda. Raději to nesrovnávám s letošní „nabídkou hvězd“…

Druhý obrázek z roku 1986, a zase něco, co dnes chybí: špičkové monoposty F3! Bernd Schneider před Victorem Rossem a Krisem Nissenem v Grundigkehre. Jako třetí odzadu jede Manuel Reuter. Schneider a Reuter jsou o 40 let později driver-koučové Mercedesu a Forda v DTM. Všimněte si také tehdy chybějících betonových kvádrů a plotů kolem dráhy – divák prostě měl volná výhled na vozy!

Také roku 1987 startovalo na Norisringu MS prototypů. Můj věčný favorit Mike Thackwell na Sauber-Mercedesu dlouho vedl, než musel dehydrován vzdát…

Tehdy jsem se drze prodaral i na start tehdy vzkvétající klasické DTM. Sexy krasavice před vozem Alpina-BMW – tak, jak to má být. U vozu je zakladatel značky Burkhard Bovensiepen.

Roku 1989 se Kris Nissen právě na Norisringu vrátil do kokpitu DTM po své životunebezpečné ohnivé nehodě ve Fuji. Po závodě ho museli „oživovat“ za boxy. Vpravo nad ním je legendární masér Nikiho Laudy, Willi Dungl.

Obrázek z esíčka Schöller-S pořízený z nejvyšší plošiny Kamenné tribuny, kam se roku 1995 ještě smělo: v závodě se právě otočil Tom Coronel. Nahoře ho míjí de Graaf a dole tehdy vycházející hvězda F3 Jarno Trulli.

O řediteli MCN Gernotovi Leistnerovi se říkalo, že „má dohodu s Bohem na pěkné počasí“. Roku 1996 ale výjimečně pršelo. DTM si tehdy říkala „ITC“ a její speciály představovaly špičku automobilové technologie. Zde jede JJ Lehto po mokré rovince na Opelu Calibra týmu Kekeho Rosberga.